Údolí strachu, Sherlock Holmes, Arthur Conan Doyle

Čtvrtý román Sira Arthura Conana Doyla je zajímavý už svou dvojdílnou výstavbou. Holmes v polovině příběhu není hrdinou v přímé akci, významnější role připadá spíše doktoru Watsonovi jako kronikáři, který věrně zaznamenává vyprávění o pohnutých osudech tajného Pinkertonova agenta, jenž se s nasazením všech sil potýká s nepřáteli v drsném prostředí hornického městečka, ovládaného zločinným spolčením. Dva romány, které dělí téměř patnáct let. Pes baskervillský vycházel v novinách na pokračování 1901-1902, poté vydán knižně, Údolí strachu dtto 1914-1915. Pes v překladu Františka Gela úchvatný, navzdory tomu, že ho znám velmi dobře, provokuje stále mou fantazii. K Údolí strachu jsem se vrátila po letech - a potěšil zejména svou dvojlomností: v první části je to Holmes, ve druhé viktoriánský dobrodružný příběh, v první detektivka, ve druhé gangsterka, v první Londýn a venkovské panství, ve druhé americké Vermisské údolí zahalené v dýmu a popílku z uhelných dolů a úzkosti lidí pronásledovaných brakýři, zparchantělou verzí zednářské lóže, připomínající mafii... Řešení záhady - či spíše záhad - odhadnutelné, ale nevadí: atmosféra a budované napětí stojí za to