Omlouvám se za svou nepřítomnost, Jiřina Šiklová

V dopisech psaných z vazby po svém zatčení za podvracení republiky v roce 1981 se Jiřina Šiklová obrací na své blízké, především na své děti, maminku a dlouholetého přítele Milana Machovce. S činorodostí, humorem a zájmem o druhé, které jsou jí vlastní, se snaží nejen přežít, ale i využít tohoto „odcizeného času“ co nejlépe. Pomáhá dceři s přípravami na svatbu, se synem diskutuje o jeho povolání, posílá instrukce kolegům z gerontologie k rozpracovanému výzkumu a sepisuje rady pro přátele z disentu v případě, že by je potkal stejný osud. Zároveň v unikátní roli „muklice“ a socioložky komentuje dění kolem sebe, exotický svět vězení a jeho obyvatele.