Obrazová monografie se zaměřuje na nizozemského malíře, jehož díla zahrnují náboženské, žánrové a snové motivy. Tento umělec, považovaný za praotce surrealismu, je v textu zkoumán prostřednictvím interpretace jeho klíčových děl, jako jsou Sedm hlavních hříchů, Léčba bláznovství, Rajská zahrada a Poslední soud. Autorka analyzuje význam a symboliku těchto obrazů v kontextu surrealistického hnutí.
