Eseje, Marcel Proust

Eseje Marcela Prousta, sestavené z autorovy pozůstalosti, představují klíčový předehra k jeho slavnému dílu "Hledání ztraceného času". Ačkoliv Proust je často vnímán jako autor jediného, avšak monumentálního románu, tyto eseje nejsou jen okrajovou záležitostí. Jsou spíše přípravným materiálem, v němž Proust rozvíjí své myšlenky a styl. Soubor šestnácti esejů, psaných mezi lety 1908 a 1910, obsahuje kritické studie o významných literárních postavách jako Balzac, Sainte-Beuve, Nerval a Baudelaire, stejně jako vzpomínkové a psychologické texty. V těchto pracích se již začíná formovat typický proustovský styl, který kombinuje vyprávěcí, lyrické a esejistické prvky. Fragmentární povaha a nedokončenost knihy naznačují, že v ní lze nalézt základy pro Proustův pozdější románový velikán.